Rozhovor s Františkem Kinským v březnovém vydání časopisu Muži v Česku

01.03.2020

František Kinský
Rod Kinských z Vchnic a Tetova (13. století)
Sídlem v Novém zámku v Kostelci nad Orlicí

Šlechta včera a dnes
Člověk může být šlechtic rodem i duchem. Šlechtic rodem je člen rodiny, která historicky získala šlechtický titul, a tudíž je její potomek aristokratem dědičně a příslušenstvím k dané rodině. Šlechtic duchem vůbec nemusí být součástí aristokratické rodiny. Novodobým šlechticem může být každý, kdo je obdařen čestností, noblesou, velkorysostí, nadáním a bohatstvím ducha.

Přetržené tradice po roce 1918
Tím, že byl étos první republiky – přerušený dvojí diktaturou – nesmírně populární a idealizovaný, je republikánská tradice v myslích většiny silná. Přesto se domnívám, že na významné události české historie nezapomínáme, na mnohé se dokonce odvoláváme.

Oblíbená místa
Já sice v útlém dětství vyrůstal v Kostelci nad Orlicí, ale když mého dědečka v roce 1948 vyvlastnili, brzy jsme se odstěhovali do Prahy. Provaznická ulice, to bylo moje formující sedětství. A to byl krásný, lehce uspořádaný chaos. Pamatuji se ještě na lampáře, kteří rozsvěcovali plynové lampy, na popeláře vynášející popel z uhlí, na ledaře vezoucí ze štvanických ledáren led, a dokonce i na povozníky rozvážející balíkovou poštu. Pamatuji se ještě na dobu, kdy v ulici Politických vězňů voněly koňské stáje, a když po Havelském trhu, kde jsme hráli fotbal, projelo auto, bylo to velké vyrušení. A později? Když ještě žil můj bratr Antonín, rádi jsme spolu jezdili na výpravy do Itálie. Vždy jsme si vybrali jednu oblast, třeba Toskánsko, Umbrii nebo Friuli, a snažili se, zvláště přes víno a jídlo, ji dobře poznat. Jsem totiž kovaný Evropan a daleké cesty, třeba do Thajska, mě nelákají. Navíc mám alergii na slunce, tak raději jezdím třeba do Norska, kde je krásně a není tam horko. Nejraději jsem ale doma.

Uplynulých třicet let
V porovnání s časy, které důvěrně znám a jejichž jsem pamětník, dnes žijeme v době vcelku příznivé a bezpečné, navíc v krásné zemi, kde se podařilo zachránit mnoho památek, zvelebit řadu obcí, pomalu se snažíme ochránit naši přírodu a začínáme přistupovat jinak i k otázkám ekologie. Vývoj šel rychle dopředu ve všech odvětvích. Naše zdravotnictví je na dobré úrovni a česká ekonomika roste. Takže si myslím, že se nám obecně daří velmi dobře. Ačkoli samozřejmě soucítím s příběhy jednotlivců, jejichž ekonomická a sociální situace je navzdory pokroku složitá.

Tituly a tituly
Ačkoli byly šlechtické tituly zrušeny ve zmíněném roce 1918, stává se, že mě lidé oslovují „pane hrabě.“ Kdysi jsem si na takové oslovení skutečně chvíli zvykal. Nijak si na něm nezakládám. Určití lidé takovým oslovením dávají najevo váženost a úctu a myslím, že stejně tak je tomu i v případě užívání akademických titulů. Setkávám se s tím spíše u střední a starší generace. Majetek není jen něco hmotného, je to vztah k dědictví, zodpovědnost k budoucnosti. Proto na vizitkách mnoha šlechticů nenajdete formální titul, jako je třeba hrabě, ale hezké české slovo hospodář. Já jsem také hospodář a mám zodpovědnost za to, co jsem zdědil a co předám dál. Nemohu tedy myslet jen na přítomnost, v tom je možná můj vztah k majetku odlišný. Když nám v restituci v roce 1992 vrátili lesy, byly vydrancované těžbou. A takový les musíte obnovit, vysázet. Užitek z té části nikdy nebudu mít já ani můj syn, ale až moji vnuci a pravnuci. Kdybych myslel jen na zisk, nebudu hledět tak daleko do budoucnosti.

Život na zámku
Domnívám se, že představy o nabytém bohatství restitucemi jsou již dávno za námi. I seriál Modrá krev, jehož jsem průvodcem, je, myslím, dostatečným důkazem toho, že majetek navrácený v restitucích byl mnohdy v tak zoufalém stavu, že těm, kteří měli tu vůli a odvahu jej převzít, nespadlo do klína bohatství, ale nesmírná starost, odpovědnost a dlouhodobá ekonomická zátěž. Obnovit majetek do stavu, v jakém se v úspěšných případech nalézá dnes, znamená velkou odpovědnost a dlouhodobou ekonomickou zátěž. Vyžaduje nezměrnou píli, ekonomickou uvážlivost a určitý hospodářský um. Je to nekonečný příběh. Navzdory svému věku jsem poměrně dosti zaměstnaný člověk. Druhé volební období vykonávám funkci starosty města Kostelec nad Orlicí. Vedle této pracovní povinnosti si musím každý den najít čas na řízení soukromých podnikatelských aktivit, spojených se správou rodového majetku. A právě tato činnost tvoří například zásadní ekonomickou bázi pro zvelebování našeho rodového sídla, dnes zvaného Nového zámku. Jednoduše řečeno: ráno do práce vstávám a večer po práci ulehám.

Východ vs. západ
V současné době jsme na tom všichni podobně. Jediný rozdíl mezi těmi, kteří žili nebo žijí v Čechách a těmi za hranicemi, je v tom, že oni se o svůj majetek starali bez přerušení sami. Jestli dobře, či nikoli, není věcí této otázky. My v Čechách jsme náš majetek nedobrovolně na období čtyřicet let svěřili do správy státu. Myslím, že tato skutečnost jednoznačně vypovídá o rozdílu mezi aristokratickými potomky u nás a v zahraničí. Co se rodinných vazeb týká, jsme v kontaktu se svými příbuznými tak jako kdokoli jiný. Rozdíl je možná jen v tom, že i poměrně blízké příbuzné máme v různých koutech světa.

Šlechta a politika
Politická angažovanost je zcela individuálním rozhodnutím každého jednotlivce. Mnozí se účasti na politickém dění – s ohledem na doby minulé – vyhýbají. Někteří z nás naopak považují politickou aktivitu za povinnost. Vstupují do tohoto prostředí s představou jej ovlivňovat a kultivovat. Mám tímto na mysli svého váženého bratrance Karla Schwarzenberga a z mladší generace pana senátora Tomáše Czernina. Původně se v politice angažovalo více příslušníků aristokratických rodin, ale postupně svoji politickou angažovanost opustili. A to buď z vlastního rozhodnutí, anebo byli ve volbách poraženi.

KINSKÝ Art Media s. r. o.
Komenského 266
517 41 Kostelec nad Orlicí
IČO: 07922523
DIČ: CZ07922523

Zastoupená: Františkem Kinským – jednatelem
Kontakt:
Jana Dioszegi, DiS. – manažerka
+420 604 514 383
dioszegi.jana@kinskyartmedia.cz