František Kinský: „Nejlépe se cítím jako průvodce ve svém vlastním domě“

20.07.2020
Foto: Deník / Jana Kotalová

„Bůh, čest, vlast“ je heslem rodu Kinských. Jejich Nový zámek v Kostelci nad Orlicí se v posledních letech stal dalším centrem kulturního dění v regionu. Jeho majitele Františka Kinského, který je zároveň i zdejším starostou, lidé znají z televizních obrazovek jako průvodce dokumentárním cyklem Modrá krev. Mimochodem právě začal natáčet třetí sérii, prý bude už tou poslední.

S lehkostí a jistotou, jako by jen listoval rodinným albem, dokáže František Kinský popsat snad každou z mnoha desítek i více než stoletých fotografií rozmístěných po komnatách Nového Zámku. Kdo to byl, s kým uzavřel sňatek, občas přidá i nějakou historku. Třeba o paní Churchillové, která se kvůli Karlu Kinskému chtěla nechat rozvést. Jeho rodina ale nedovolila, aby si ji vzal.

Upozorňuje na další snímek čtyř „urostlých“ bratrů Kinských, je mezi nimi jeho otec. „Každý měl okolo dvou metrů, říkalo se jim „osm metrů Kinských“,“ komentuje fotografii s úsměvem František Kinský.

Na jiné je on sám asi jako dvouletý chlapec se svým dvoumetrovým dědečkem – obrázek tak trochu připomíná Davida a Goliáše. „Dědeček byl Herodes. Říkával: Děti mě nemusí milovat, stačí, když mě budou ctít. Neměl rád děti, až do chvíle, kdy jsem se narodil já. Mě miloval a já jeho. Jeho život byl velmi pestrý a byl to báječný vypravěč. Doteď mě mrzí, že své vzpomínky nesepsal,“ tvrdí.

Majitel a správce zámku, starosta, průvodce pořadem Modrá krev. V které roli se cítíte nejlépe?
Nejlépe se cítím jako průvodce ve svém vlastním domě (mluví tak o zámku, pozn. red.). Dělám to rád, je to velmi žádaný bonus, který nabízíme. Vždycky je vyprodáno. Rekord zatím je, že všechny tyto prohlídky na den byly vyprodány za 11 minut.

Jaká je Vaše první vzpomínka na kostelecký zámek?
Vybavuji si pokoj, ve kterém jsem žil se svojí matkou, když mně byly zhruba dva roky. Pamatuji si naprosto přesně, kde stál každý kus nábytku. Vybavím si, kterými dveřmi matka vešla i to, že měla na sobě kožich. Bylo to v zimě.

Kolik Vám bylo, když jste museli zámek opustit?
Úplně přesně si to nepamatuji. Ve 48. roce bylo dědečkovi zabaveno všechno, co vlastnil, kromě parku a zámku. Následně si někdo uvědomil, že přilehlý park je o něco větší než zahrada u běžného domku a že zámek je o něco větší než rodinný domek. Takže jeho pohyb omezili v zámku pouze na tři místnosti, které směl užívat. Žil tady do roku 1951, kdy mu bylo definitivně nařízeno zámek bez náhrady opustit. V tu dobu již byl otec bohužel vězněn a my s matkou jsme žili v Praze.

Po jaké době jste se do Kostelce vrátil?
Jezdil jsem sem navštěvovat dědečka na faru, a to až do roku 1975, kdy zemřel, pak pro mě Kostelec přestal existovat. Jen jsem tudy projížděl, občas nahlédl do parku a v dálce viděl chátrající zámek za stavební ohradou. Byl ve velmi tristním stavu. Pak jsem se tady objevil až chvíli poté, co otec zámek restituoval.

Co Vás napadlo?
Velmi jsem otce obdivoval, že se tohoto úkolu s plným nasazením, v poměrně vysokém věku chopil.‘

Čím je pro Vás kostelecký zámek dnes?
Je to jeden z mých domovů. Za svůj život mám míst, kde jsem bydlel trvaleji, víc. Dlouho mým domovem byla Praha 1, pak Dobřichovice a poté Kostelec. Mám to tady od severu k jihu a od východu k západu všude moc rád: stromy, trávu, domy v zámeckém parku. V domě mám pak nejraději knihovnu, protože je v ní hodně vědění. Nachází se tu okolo 16 tisíc svazků.

Myslíte si, že spravovat zámek je dnes těžší než v dobách, kdy ho měli Vaši předci?
V každé době se jednalo o něco úplně jiného. Já ho nyní spravuji ve smyslu rodinného muzea a oni jako dům, ve kterém žili. V domě, v němž žijete, pavučinka někde v rohu nevadí, zatímco v muzeu ano. V muzeu záleží na každém detailu. Ačkoli my se samozřejmě pokoušíme, aby dům nepůsobil na návštěvníky jako muzeum, ale jako prostor, který je obýván. Aby na ně dýchal atmosférou, že co chvíli se tam některý z jeho obyvatel vrátí, třeba k rozečtené knížce. I proto je tu hodně fotografií lidí, kteří k domu měli osobní vztah, aby tady byl cítit dotek života rodiny.

Jaké máte další plány se zámkem?
Zámek využíváme nejen jako muzeum, ale i jako kulturní centrum zdejší oblasti. V galerii se konají výstavy, v Zrcadlovém sále i na volném prostranství mezi zámkem a hospodářskou budovou pořádáme již několik let koncerty. Náš zámek se stal i velmi oblíbeným místem snoubenců. Zájem o obřady, kdy jsem v roli oddávajícího, je docela slušný.

Mám i další plány, chystám se vybudovat v zahradě za hospodářskou budovou objekt, který jsme nazvali lampion. Bude tak vypadat. Bude to multifunkční prostor pro pořádání větších společenských akcí.

Přijde čas, kdy každý majitel takové nemovitosti musí přemýšlet, kdo bude jeho nástupcem. Kdo bude tím Vaším?
V naší rodině dle tradice dědil vždy nejstarší potomek. Až můj otec to porušil, ale až po dohodě se svými sourozenci. Ti o správu majetku neměli zájem. Po vzájemné dohodě s bratry restituoval otec majetek sám. Myslím, že je dobré, aby rodový majetek spravoval jediný správce a ostatní rodinní příslušníci přispívali poradním hlasem. A otec majetek předal mně, jako prvorozenému a staršímu ze synů. A já svěřím správu svému synovi Kristianovi s jistými závazky vůči jeho sestře a mé dceři Barboře.

Nový zámek v Kostelci Orlicí byl postaven v empírovém stylu v letech 1829 – 1833 podle plánů vídeňského architekta Jindřicha Kocha pro hraběte Josefa Kinského. Jeho rodině patřilo kostelecké panství od roku 1796. Roku 1948 přešel zámek do majetku státu a roku 1949 byl prohlášen za státní kulturní majetek. Později se zámek stal sídlem Výzkumného ústavu pro chov prasat, a to až do roku 1975. Při navrácení zámku rodině Kinských v roce 1992 byl v dezolátním stavu.

V letech 1996 až 2008 prošel náročnou rekonstrukcí a dochovaný nábytek a další předměty se podařilo postupně zrestaurovat. V prvním patře zámku vznikla expozice Život v biedermeieru (otevřeno v dubnu 2012). V horním patře láká k návštěvě Galerie Kinský, která si již získala dobré renomé, a v přízemí je muzejní expozice věnovaná historii města Kostelce nad Orlicí.

Kulturní pozvánka do kosteleckého Nového zámku
V Zrcadlovém sále se konají pravidelné abonentní koncerty předních českých sólistů. Třetího září zde vystoupí klarinetistka Ludmila Peterková, známá mj. jako moderátorka pořadů Terra Musica a ExPohlednice. Provede skladby W. A. Mozarta a J. V. Stamice pro klarinet a smyčce. V Mozartově Kvintetu A Ludmila Peterková zahraje na basetový roh. V programu ji doprovodí vynikající ansámbl Barocco sempre giovane. Devětadvacátého září v zámku Kinských vystoupí Guarneri Tri Prague ve složení Čeněk Pavlík – housle, Marek Jerie – violoncello, Ivan Klánský – klavír.

Koncert se koná u příležitosti 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena, jehož byli právě Kinští významnými mecenáši. Legendární interpreti Guarneri tria Prague spolu koncertují již 33 let a i do Kostelce nad Orlicí dovezou proslulé nástroje, jejichž cena je nevyčíslitelná. Čeněk Pavlík hraje na proslulé housle Zimbalist z dílny Guarneri del Gesu ze slavné sbírky Luigi Tarisia a Marek Jerie na violoncello Andrea Guarneri z roku 1684. Program 15 let spolu provedou 23. října vynikající hobojista a charismatický horolezec Vilém Veverka s přední českou harfistkou Kateřinou Englichovou.

KINSKÝ Art Media s. r. o.
Komenského 266
517 41 Kostelec nad Orlicí
IČO: 07922523
DIČ: CZ07922523

Zastoupená: Františkem Kinským – jednatelem
Kontakt:
Jana Dioszegi, DiS. – manažerka
+420 604 514 383
dioszegi.jana@kinskyartmedia.cz